Doping pro slabé a nemocné

Sport a zvláště ten silový je pro všechny z nás zkouškou lidských dovedností a našich limitů. Každý z nás se narodil s nějakými předpoklady pro vykonávání sportovních dovedností. A právě sport má poměřovat do jaké míry jsme byli obdařeni nebo jakých cílů jsme schopni tvrdou prací dosáhnout

Prvním předpokladem pro sport je tvrdá práce a dřina, která jde ruku v ruce s talentem. I ten největší talent se bez usilovné práce a dříny nikdy nedopracuje na vrchol. Ovšem pokud takto talentovaný jedinec tvrdě pracuje, tak začne dosahovat nadprůměrných výsledků v porovnání s jeho soupeři a proto je všemi právem obdivován a uznáván. Ne ovšem každý se zrodil pro vítězství a ne každý je geneticky nadaný pro danou činnost. Ze začátku všichni stojíme na startovní čáře, někdo se rozebíhá pomaleji, jiní rychleji a všichni se snažíme využit svůj potenciál a být nejlepší. Ale po čase narazíme na hranici, kdy nastane chvíle „oddělit zrno od plev“ a zde u mnoha sportovců nastává osudový zlom jak dál. Ať se sebevíc snažíte, tak to prostě nejde a s upřímným svědomím si je třeba říct, že na to bohužel nemám!!!

Pro mnohé z vás, které v dnešní době obklopuje každodenně plno motivujících citátů je toto asi trochu šokující. Prostě jste se nenarodil pro to, co děláte, a váš genetický potenciál je vyčerpán. Toto není žádná ostuda či prohra, ale naprosto normální jev. Ovšem druhá skupina udělá tu nejhorší věc, kterou může a to že si pomůže dopingem. Tím naprosto popírá celý smysl sportování a vlastně zjišťování, kdo je z nás nejlepší. Nejen že lžou okolí a hlavně lžou sami sobě a ničí to, proč sport vlastně děláme. Problematika dopingu už je na takovém vrcholu, že se vlastně ani pořádně nedá zjistit, kdo je a není nejlepší. I když samotnou kulturistiku nestavím do roviny sportu. Ruku na srdce, kolik kulturistů je schopno fungovat bez dopingu? Je to stejné jako kdybych se ptal, kolik lidí je schopno žit bez toho, aby kradlo! Když někdo v životě dosahuje svých cílu, že krade, podvádí a lže je postaven do role snad vítěze borce či profesionála, který má být pro jiné vzorem? Ne! Pokud mi nějaký silový sportovec řekne, že zvedl 300 kg, ale sypu tak je to samé jako by přijel v drahém autě, které ukradl. Prostě se to nepočítá! Bohužel otázka dopingu je jen na každém z nás, každý z nás má jisté morální hodnoty a je jen na nás jakou cestou se rozhodneme jít.

Dnes se začíná doping zvrhávat do takové míry, že už vlastně nejsme schopní poznat, kdo je lépe geneticky nadaný, kdo víc dře, ale spíše kdo víc sype. Abych dopingu úplně nekřivdil, tak má ve sportu jedno z pevných míst. Je to lék. Ano pokud sportovec po 30 letech usilovné dřiny má problém a po ránu nemůže stát ani z postele, tvorba testosteronu je na bodu mrazu, artróza koluje v celém těle, na stěně plno ocenění a on se přesto nechce zdát toho, co celý život miloval. Nastává doba, kdy je třeba nasadit doping. Ovšem takový to sportovec už nesoutěží s ostatními, ale pouze sám se sebou. A proto doping rozhodně ano! Ale jen pro slabé a nemocné!